Kněz z gruntu číslo 79

Je po něm pojmenovaná ulice ve střední části Staré Bělé: Holainova. Ale proč, ví ze Starobělanů jen málokdo.

Skladby, které před 150 lety vytvořil, dodneška znějí v kostelech napříč Českem. Najdete je v kancionálech, i se jménem autora.

Ludvíka Holaina řadí ti, kdo se starobělským dějinám věnují, mezi nejvýznamnější rodáky. „Naše obec nemá mnoho rodáků, kteří by v 19. století něčím významným překročili zdejší region. Bylo to několik kněží ze zdejších rodin, kteří absolvovali Kněžský arcibiskupský seminář v Olomouci a dále působili jako správci moravských farností. Mezi tyto první naše vzdělance patřil i Ludvík Holain, ale s érou řadového pátera se nespokojil,“ popisuje odborník na starobělskou historii a rodopisy Jiří Klega. A k Holainovi dodává: „Svou ctižádosti a pílí vystudoval chlapecký seminář v Kroměříži a gymnázium v Olomouci a byl zřejmě prvním Starobělanem, který vystudoval Karlovu univerzitu. Je znám jako vynikající pedagog, didaktik, a především v oblasti hudby jako dirigent, varhaník, regenschori chrámového sboru, a hlavně skladatel duchovních písní, které jsou do dnešní doby součástí kancionálů. Nebyla mu cizí ani světská tvorba, a to především lidové písně. Domnívám se, že je to dostatek důvodů, aby byla naše obec na tohoto rodáka hrdá.“

Jako kluk málem utonul

Ludvík Holain se narodil 20. srpna 1843, byl pátým synem Antonína a Anny Holainových, měl čtyři starší bratry a mladší sestru Karolínu. Rodina žila a hospodařila na svém gruntu číslo 79 – byl to ten, co u něj stával mohutný několikasetletý dub a dodneška ho označuje jeho pahýl.

Dnes v místě žije Marie Šeděnková. Její děda Valentin Šeděnka grunt koupil od svého strýce Antonína Holaina, Ludvíkova synovce, neboli syna Ludvíkova nejstaršího bratra, rovněž Antonína. Současná majitelka je tedy k Holainům vzdálenou příbuznou. „Toho, co Ludvík Holain dělal a dokázal, si ceníme,“ říká a dodává, že dům i prostranství u něj dnes vypadá jinak. „V roce 1944 během bombardování Vítkovic sem spadla bomba,“ vysvětluje.

Malého Ludvíka často hlídali jeho bratři, pro jednou však nedali na mladšího sourozence dost pozor a ten se málem utopil v místním jezírku. „Bratr Štěpán si náhle všimnul, že něco není v pořádku. Přiskočil pohotově k velké louži, na jejímž okraji si Ludvík ještě před chvílí hrál, a vytáhl malého chlapce z vody. Druhý z bratrů mezitím utíkal pro matku,“ popisuje dramatické okamžiky v diplomové práci z roku 2000 věnované dílu a odkazu Ludvíka Holaina její autorka Gabriela Uwirová.

Po vyučování v místní dvojtřídní české škole docházel na hodiny klavíru k místnímu rektorovi Ignáci Červenkovi mladšímu. Tam začíná Holainovo hudební vzdělávání. To všeobecné pokračovalo na německé škole ve Frýdku a německém gymnáziu v Opavě – kam, jak podle starobělského kronikáře Oldřicha Dlouhého zmiňují prameny, šel student s otcem pěšky. Následovala studia v chlapeckém semináři [HM1] v Kroměříži a maturita na německém státním gymnáziu v Olomouci. „Kde byl také po dalších čtyřech letech bohosloveckého studia ve svých 26 letech vysvěcen na kněze,“ píše kronikář v textu pro Starobělský zpravodaj z ledna 2014.

Hudba. Ludvíkův svět

Knězem se stal 5. července 1869. Studiem na Karlově univerzitě získal aprobaci pro výuku matematiky a fyziky na středních školách. Zúročil ji v Kroměříži – v chlapecké škole, kde dřív sám studoval. „Ludvík Holain učí a současně pěstuje se svými žáky hudbu a zpěv. Ve volných chvílích zdokonaluje žáky ve sborovém zpěvu a cvičí smyčcový orchestr. Učí hře na housle, klavír a harmonium, komponuje úpravy lidových písní i vlastní skladby,“ připomíná ve své diplomové práci Gabriela Uwirová okamžiky, kdy Holaina ustanovil kardinál Fürstenberg v roce 1873 dirigentem kůru u sv. Mořice v Kroměříži.

A k tomu tvořil. „Hudební jeho práce vznikly většinou za jeho pobytu v Kroměříži v letech 1869–1890, tedy během 21 let,“ připomíná Josef Osladil v článku pro časopis Cyril z roku 1943. Kritika chválí například skladbu Te Deum laudamus pro čtyři smíšené hlasy a varhany nebo Slezskou hymnu pro čtyři smíšené hlasy. A mnohé další. „Hlavní zásluha Ludvíka Holaina je v tom, že s mravenčí pílí vypracoval Průvod varhan k úplnému kancionálu – 244 písní – arcidiecése olomoucké,“ píše Osladil. „Tyto jeho práce staly se vzorem, jak se má lidový zpěv v našich chrámech pěstovati.“

Jméno, které se neztratí

28. dubna 1890 – ve věku 47 let – se Ludvík Holain stává konzulárním radou na faře ve Slavoníně u Olomouce. Žije tam až do své smrti, do 17. srpna 1916. Časopis Cyril poté  vydává kratičký nekrolog shrnující ve čtrnácti řádcích Holainův život a dílo. Titulek zní: Zapomenuté úmrtí velezasloužilého hudebníka církevního.

Stopy Ludvíka Holaina zajímaly i Starobělana Jana Pchálka, který za svého života navštívil archivy i knihovny, obeslal mnoho pamětníků, především kněžích, a osobně objel místa s Holainem spjatá. Ve Slavoníně natrefil na celý Holainův archiv. „Tento archiv byl v 50. letech zaslán na Obecní úřad ve Staré Bělé. Bohužel, bylo to právě v době totality,“ zmiňuje ve své práci Gabriela Uwirová, proč nechal tehdejší tajemník Kurlej materiály zničit.

Co se ale zničit nepodařilo, je Holainův odkaz. „Stačí si otevřít současný kancionál společný pro všechny diecéze, krátce zalistovat a snadno najdeme jeho jméno vedle tak význačných autorů duchovních písní, jak byl například Šteyer, Michna, Křížkovský, Führer, Haydn a další,“ uzavírá Uwirová.

Jana Fabianová

Zdroje

1. Dlouhý, Oldřich. Po kom se jmenuje vaše ulice? Starobělský zpravodaj. Ostrava-Stará Bělá, 2014, č. 1, s. 4.
2. Osladil, Josef. P. Ludvík Holain. Cyril, 1943.
3. Stibor, J. Stará Bělá (1272–1918). Ostrava: Úřad městského obvodu Ostrava-Stará Bělá, 1997. 511 s. ISBN 80-238-1606-3.
4. Uwirová Gabriela: Život a dílo Ludvíka Holaina a jeho odkaz k dnešku. Olomouc: 2000. 48 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce: Mgr. Ing. Jan Kupka.

• Narodil se na gruntu číslo 79, manželům Antonínovi a Anně Holainovým, byl pátým z jejich šesti dětí. V obci se u rektora Ignáce Červenky mladšího učil i prvním tónům na klavír. Hudba se – vedle kněžství – stala stěžejní součástí jeho života.
• Je autorem mnoha duchovních skladeb – někdy nápěvu, jindy i textu. Jeho písně jsou dodnes součástí kancionálu a hrají a zpívají se v kostelech napříč Českem. Kromě církevní hudby sbíral taky slezské lidové písně.
• Po studiích ve Frýdku, Opavě, Kroměříži, Olomouci a Praze se usadil nejprve v Kroměříži, kde vyučoval v arcibiskupském chlapeckém semináři, a později na faře ve Slavoníně u Olomouce, na tamním hřbitově je taky pochovaný.
• Ve Staré Bělé je po něm pojmenovaná ulice Holainova.