Narovinu: trpělivost nepatří mezi mé nejsilnější stránky. Mám spoustu jiných báječných vlastností, ale na trpělivostním šampionátu bych skončila poslední. Nebo se na něj spíš ani nekvalifikovala.
Když se věci nedějí, nehýbou, neřeší a nevyřeší okamžitě / ihned / v mžiku / včil, šílím! A jakmile si k něčemu musím sednout a věnovat tomu milion času, po chvíli se začnu vrtět, kroutit a mám tendenci utéct.
A přesně proto bádání v archivu není nic pro mě.
Pokud tam ovšem nenarazím na poklad.
Tak jako se mi to stalo v Archivu města Ostravy, kam jsem původně vyrazila pro pár fotek a doplnění informací k rozhovoru pro náš obecní zpravodaj. Vzala jsem si v práci volno a šla.
A zjistila, že se tam skrývají skvosty.
Třeba: úplně první zpravodaje, které v naší vesnici začaly vycházet před 60 lety. A pak všechna další čísla!!! Jsou plné textů, které popisují tehdejší místní dění i dějiny – líčí aktuality i stěžejní obecní události.
Nebo: fotoalbum s letitými snímky, které zachycují různá místa u nás v obci před třiceti, padesáti, pětasedmdesáti i sto lety.
Nebo: můj úplně první článek, který jsem pro zpravodaj kdysi napsala. Je tomu jednadvacet let zpět, studovala jsem univerzitu a šlo o rozhovor s nově zvoleným tajemníkem zdejšího úřadu. Romantické na tom je, že je samozřejmě podepsaný mým rodným příjmením.
Ale dost něžností a rozjímání. Mluvím o tom hlavně proto, že historie a archivy nabízejí bohatý přísun námětů, když si dáte tu práci, sednete si na chvíli v badatelně a listujete.
Zkuste to.
Tady je vlastnoosobně vyzkoušený návod:
Pár konkrétních tipů, co vás může v archivu cvrnknout do nosu a co si z něj rovnou můžete odnést:
Extra tip:
S ohledem na dobré budoucí vztahy vřele doporučuju, abyste si s archivem, který vám materiály poskytl, rovnou domluvili, za jakých podmínek můžete jejich archiválie využít – vyfotit si je a otisknout. Ostravský archiv například umožňuje otištění fotografií s uvedením jednoduché formulace u snímku – Zdroj: Archiv města Ostravy.
Tak hurá do archivů!
Vaše Jana