Má to smysl?

Přesně den poté, kdy jsem se rozhodla, že do toho půjdu, že si založím blog na téma vesnické noviny, sdílela moje kamarádka na sociální síti začínající na F článek, který mě úplně zdrtil. Pedagožka prestižní tuzemské univerzity, která se věnuje současné české lokální žurnalistice, v něm říká, že regionální noviny v Česku skomírají. A na vině jsou podle ní radniční noviny.

Tedy obecní či městské měsíčníky, dvouměsíčníky, čtvrtletníky či občasníky, které si vydávají samy radnice a lidem/svým obyvatelům je dávají zdarma.

Poměrně zostra se v textu do radničních noviny pouští. Vnímá je jako ne-novinařinu, ne-noviny. Jako pochybné plátky poplatné těm, kdo právě sedí na místě starosty a radních.

Pádný důvod k panice

Dokonale mě to vyděsilo: takže já tady přemýšlím, jak předat vlastní zkušenosti s psaním vesnických novin napříč Českem, a ono se zdá, že je to bláhovost beze smyslu? Že to, co už druhé desetiletí profesně žiju, co znám jako svoje boty, jinde neexistuje? Žiju snad v bublině? Spadla jsem z Marsu? Teda pardon, z Venuše?

Obecní noviny, které už dlouhá léta měsíc co měsíc píšu pro svou skoro rodnou vesnici, totiž žádné politikaření neobsahují. Nejsou prvoplánovou hlásnou troubou radnice. Nejsou  jednostranným nekorektním vychvalovačným listem, který se snaží vzbudit dojem, že obec vedou nadlidé. Čím naopak jsou – poctivě zaznamenávaným obrazem obce, ve které jsem vyrostla. Jsou plné zásadních novinek a lidských příběhů. Autentickým přepisem života jednoho konkrétního místa, čtvrti na samém jihu Ostravy, jež má půvabně vesnický ráz.

Co na to jednorožci?

Osvícení starostové nejsou jednorožci. Osvícení starostové existují. Znám hned dva. Vystřídali se ve vedení našeho městského obvodu, radnici vedli opakovaně vícero volebních období a zpravodaj vydávali  a vydávají velmi osvíceně. Nijak do něj totiž nezasahovali a nezasahují. Nepotřebovali se v něm chvástat ani politikařit. Oba si čtenářů=obyvatel naší čtvrti váží, bezpochyby by se velmi styděli, kdyby ve zpravodaji vycházely trapné chvástací prostarostovské a proradniční články.

Moje zkušenost je zkrátka taková, že existují místa, kde ega či nezkušenost radniční noviny neničí. A že jde vesnické i městské noviny dělat čistě a pro lidi.

Pokud se teď zamýšlíte, jak je tomu u vás, a nejste si úplně jistí, možná máte i trochu výčitky, že právě ty vaše noviny moc korektní a nestranné nejsou, mám pro vás skvělou zprávu: můžete to změnit. Už příští číslo může vypadat jinak. Zkuste vynechat politická témata. A soustředit se na praktické, užitečné informace, autentické příběhy, rozhovory, fotografie.

A pusťte se do toho s vervou, optimismem, nadšením.

Držím vám palce a jsem tu pro vás, kdykoli budete chtít poradit, popostrčit nebo třeba jen ujistit, že to děláte pěkně a že má smysl pokračovat dál.

Mým životem je novinařina. Nejradši píšu o věcech, které mám pod okny – léta dělám vesnické noviny. Jsem autorkou ebooku Vesnické noviny snadno a čtivě . Ráda se podělím o své tvůrčí know how, aby se vaše obecní noviny hladce rodily a dobře četly. Můj příběh najdete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.