Vy jste autor. Kdo je víc?

Novináři ve velkých médiích ji nemají moc rádi. Vlastně na ně působí jako červený hadr na býka nebo červené trenky na prezidenta.
Přijde jim pod úroveň, aby jejich práci kontroloval jejich vlastní zdroj – respondent.

Mluvím o autorizaci.

Jenže obecní noviny jsou jiná kategorie. Nehrají si na investigativní tiskovinu, která odhaluje kauzy, přináší nová zjištění a nenechá si do toho od nikoho mluvit.

Bývají naopak velmi úzce spjaty s místní radnicí a povětšinou se drží dvou typů témat. Přinášejí nejčastěji:
1) informativní texty o novinkách na úřadě a v obci
2) poutavé příběhy o místních lidech či teritoriu.

A jako takové se autorizaci vyhýbat nemusejí. Já ji naopak vyloženě doporučuju.
Říkáte si proč? Proč si do vašeho autorského díla nechat mluvit, zasahovat? Proč si jej nechat rozporovat? Proč si přidělávat práci, kterou jste s textem měli? Zvlášť když jste při rozhovoru s respondentem vše natáčeli například na diktafon a víte, že jste svůj zdroj, slova svého respondenta, citovali korektně?

Důvodů je hned několik. A lze je shrnout v jeden: protože je to moudřejší.

Z vlastní zkušenosti můžu doporučit, abyste delší texty posílali lidem, které v nich citujete a byli vašimi hlavními zdroji, k autorizaci.

Má to čtyři výhody a jedno riziko:

• Text bude fakticky správně
  Může se stát, že uděláte obsahovou chybu, protože něčemu neporozumíte úplně dobře nebo jste se prostě sekli. Váš hlavní „informátor“ téma dobře zná, proto případnou nesrovnalost vychytá snáze než vy.

• Budete oba/všichni klidnější
  Lidé jinak mluví a jinak píšou – doslovný přepis toho, co vám daný člověk doopravdy řekl, na něj může působit, jako by to neřekl on. Možná bude mít potřebu svá slova, svou citaci, zlehka učesat. Nechť to udělá – samozřejmě pokud naprosto nezmění vyznění.

• Budujete si dobrou značku
  Lidé, s nimiž to podstoupíte, vám budou důvěřovat. S klidem se vám otevřou i napříště. Získáte renomé spolehlivého autora a slušného člověka. A to je zatraceně skvělá recenze!

• Získáte jazykový bonus
  Člověk, jemuž text pošlete k autorizaci, je také jeho prvním čtenářem – pomůže vám někdy vychytat i překlepy, které už coby autor nevidíte.

• Nač si dát pozor!
  Uhlídejte si jedinou věc: aby vám při autorizaci neměl respondent tendenci přepsat svá slova do jazyka, kterým nikdo nemluví. Ani on ne.
  Lidé opravdu jinak mluví a jinak píšou. A jsou mezi námi tací, kteří se snaží svůj přirozený verbální projev následně přepsat do koženého/studeného/nelidského/nevyřknutelného ptydepe, umělého jazyka, který je úplně cizí. Začnou používat podivná slova, literární obraty, jimiž mluvili hrdinové národního obrození nebo tatíček Masaryk. Ale dnes už působí směšně. Zarazte to, v klidu, ale neústupně vysvětlete, že stojíte o přirozenost, a změněný text klidně znovu učešte a zkorigujte tak, aby byl fakticky správný, korektní a uvěřitelný.

Jak na to?

Je to jednoduché, akorát to chce trochu času. Já jsem si zaběhla následující postup:

1. napíšu kompletní článek,
2. pošlu jej mailem tomu/těm, kteří jsou v článku ti podstatní, téma znají a dali mi k němu zásadní faktické informace, někdy to je starosta obce, jindy třeba dva tři lidé, kteří jsou v textu stejně podstatní,
3. požádám je, aby si text pročetli a případně upravili možné nesrovnalosti – faktické chyby či své pasáže, v nichž cituji právě je,
4. dostanu text s úpravou do dohodnutého data zpět.

Co získáte?

Tento proces trvá podle pohotovosti respondenta den či několik dní a osvědčil se mi náramně, přináší totiž skvělé benefity, díky nimž dělám noviny v klidu. Vím, že ti, o nichž píšu, znění článků znají. Není mým cílem je naštvat nebo rozladit, vždyť se mnou ochotně vedli rozhovor. A rozhodně je brzy můžu potřebovat znovu.

Co zdůrazňuju a podtrhuju závěrem: jste-li autorem článku vy, pak jste to vy, kdo rozhodujete, jak bude finálně vypadat. Máte nárok změny, které vám respondent při autorizaci navrhne, odmítnout. Nebo přijmout jen některé. Je to vaše právo. A taky vaše zodpovědnost. Právě tu za každý svůj text nesete.

Hodně radostného a korektního psaní přeju!

Vaše Jana